Goodbye blue sky - Goodbye blue sky

~ Goodbye blue sky ~



Napsáno pro Leny k jejímu svátku. Doufám, že nebudeš zklamaná. *hugs and kiss*
A/N: V textu jsou použita slova z písně Goodbye Blue Sky od Pink Floydů.
A/N2: Veškeré díky a pokora patří Kaldoře za její neocenitelný beta-read a názor.




Bylo sychravé a studené počasí a vítr si pohrával se zapomenutými listy, které vypadaly jako by na bradavických pozemcích ležely už od nepaměti.
Slunce občas vrhlo pár zbloudilých paprsků na několik studentů, kteří ještě se šálou kolem krku odolávali pomalu se přibližující zimě. Seděli na chladné trávě, působící seschlým a unaveným dojmem, právě v těch červenozlatých listech, na jejichž žilkách jako by se podepsal čas svým kostrbatým písmem.

Nízké mraky pluly po nebi jako starověké koráby, které si rozrážely modré hlubiny nebe tak lehce a samozřejmě, až to nějakým zvláštním způsobem působilo uklidňujícím dojmem. Jejich něžné chomáče se zbarvovaly do podobných podzimních odstínů, když slunce - chýlící se k západu - se loučilo se svým modrým královstvím ohnivým a spalujícím polibkem. Červeň byla tak sytá, až zbarvila mraky do ruda a několik studentů zvedlo v obdivu pohled k nebi.

A jako tvrdošíjnou odpověď vzdáleným výkřikům spolužáků, kteří byli nejspíš uchváceni tím nejstarším kouzlem, jaké kdy existovalo - kouzlem přírody, zavřela Luna znepokojeně oči.


Did you see the frightened ones
Did you hear the falling bombs


Ležela na zádech na měkké dece z barevných listů a ještě před okamžikem sledovala rychle plující a tvarující se oblaka. Jakmile ale na čisté, neposkvrněné nebe dopadly červeno-růžové paprsky umírajícího slunce, pevně sevřela víčka k sobě. Ne, ještě se nedokázala dívat na krev, která tak náhle zaplaví nevinně bílé mraky. A skutečně, při pohledu na oblohu by se někomu sice mohlo zdát, že Luna jako obvykle přehání nebo alespoň vidí něco jiného než ostatní, ale mraky doopravdy zpomalily, téměř jako by chtěly vyrazit na opačnou pouť. Dál od krvavého slunce, dál od bolesti.

Ale vítr - ten neúnavný zrádce - vítr, který dnes vál od východu, je nemilosrdně popoháněl k blížící se záhubě. K otevřenému peklu, které sálalo z upřímného a něžného slunce.

Luna pouze slyšela, jak Ginny Weaslyová obdivně skládá neumělý hymnus na krásu, která jen pro tuto chvíli, pro ten jedinečný okamžik, poodhalila vše ze své vnitřní podstaty i lidem.

Ale Luně se zdálo, že ta krása má i druhou tvář. Že přišla zničit všechno, co z nich ještě zbylo. Že je vlastně téměř stejná jako Ginny. Náhle, když to nikdo nečeká, rozprostře své měděné vlasy po celém nebi. Není nic, co by zabránilo proniknout rudému úsvitu až k Luně. I přes zavřené oči. I přes zhrublou kůži. Až hluboko do jejího srdce. Tam se ale krása stane ostrou dýkou, která jí zabraňuje v nádechu bez toho, aby nevdechla trochu hořké krve.


Did you ever wonder
Why we had to run for shelter
When the promise of a brave new world
Unfurled beneath a clear blue sky


Po chvíli se přeci jen Luna, usmívajíc se nad svými hloupými a podivnými myšlenkami, odvážila otevřít oči. Měly stejnou barvu jako nebeské bojiště těsně před počátkem války.
Důvěrně známou modrou barvu.

A i když se Luna snažila dívat tu chvilku, než slunce zapadlo úplně za vrcholky hor tyčících se jako strážní na konci údolí, jinam, i když jí na napjaté tváři stále hloubil vrásky pravdivě načrtnutý úsměv, plakala. Slzy jí volně stékaly po lících, snad také klouzaly svou vlastní cestou jako mraky na obloze, jako koráby v dávných modrozelených vodách.


Did you see the frightened ones
Did you hear the falling bombs


Ginny Weaslyová si vzpomněla právě na toto krátké intermezzo. Když tehdy sklonila pohled od červánků, viděla Luniny slzy. Možná se tomu v duchu pousmála, Luna je přeci příliš přecitlivělá a nikdy se nedalo moc věřit tomu, co říkala nebo prožívala.

A teď se její dlouhé a špinavé vlasy leskly v posledních paprscích slunečního svitu, jež jen občas prosvítal skrz těžké a hluboké modré mraky. Netečně stála na unavené trávě, které zavlažení přinesla až krev. V nepravidelných intervalech pohazovala hlavou směrem vzhůru, aby se i její pohled setkaly se slunečními paprsky, aby pronikly skrz otevřené, trochu skelnaté a vyděšené oči až do srdce a zahřály.

Ach ano, musela vždy sklopit hlavu pod tíhou toho poznání. Teď chápala, že Luna už tehdy viděla něco jiného. Záblesk jejích ohnivých vlasů mohl být stejně tak peklem pro dalšího ze zástupu smrtijedů, ale stejně tak i pro ni. A kdesi za jejich zády se uzavíral kruh, když zpropadený zrádce Snape vlákal ji a ostatní do jednoduché léčky.

Věděla, že se už k nebi nikdy víc nepodívá.
Že ani Luniny oči už nezapláčou nad její smrtí. Nebeská klenba v jejím hlubokém pohledu se už dávno zřítila. A Ginny věděla, že už tehdy musela tušit, že i její oči se naplní krví stejně jako nebe v ten podzimní podvečer, kdy listy vypadaly, jako by byly součástí minulosti.
Ale možná byly spíše součástí budoucna. Kdy listy vypadaly, jakoby raději shořely, než vyhasly. Kdy se válčilo jenom na nebi, ale možná… jen možná… to byla spíše válka o nebe.

The flames are all long gone
But the pain lingers on
Goodbye blue sky

Goodbye blue sky
Goodbye…
Goodbye…

-1. Kapitola || 1. Kapitola

Goodbye blue sky